Vodopády Cunca Rami

Ani nevím, jak mám tenhle příběh uvést, snad, že to byl jeden z nejsilnějších příběhů v mém životě, ač se v něm nic dramatického neudálo. V některých ohledech se v něm zrcadlí duch Smutných tropů od francouzského antropologa Clauda Lévi-Strausse, duch setkání s něčím původním, nezkaženým západní kulturou. V jiných ohledech se v něm promítá první kontakt s deštným pralesem – či alespoň deštným lesem. Je to vyprávění z nejvýchodnějšího místa světa, kam jsem se dostal, z místa, jež Portugalci nazvali – dle bujné vegetace –  Flores a místní mu říkají Nusa Tenggara Timur.

Pokračovat “Vodopády Cunca Rami”