Zima v mediteránu

zima v mediteránu

Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.

Oblast mediteránu spojuje mírný pás se subtropy a tak jsem projevy zimy dosti odlišné (už přejezd z Neapole do Říma v lednu přináší velkou změnu, hlavně v nočních hodinách, v Římě ale často funguje normální ústřední topení), počínaje od té skoro naší, až po něco, co je spíše podobné období dešťů. Počasí je tak na škále od propršených dnů, kdy se z oblohy snáší husté a nekončící provazce deště, po dny, kdy je okolo nuly až k momentům, kdy může být i dvacet stupňů, stačí si obléknout tričko a na louce se ukazují první barevné květy. To vše je zima v mediteránu, záleží kdy a kde. Ale já budu mluvit hlavně o té teplejší variantě.

zimní středisko, Itálie
letní středisko v zimě, Itálie

Oproti naší zimě se odlišuje zima ve Středomoří mnoha podstatnými věcmi. To hlavní je, že tu příroda přes zimu totálně neumírá, ale naopak se všechno zelená, roste, dozrává, koupe se ve vodě a tak podobně. Oproti naší zimě, která se opravdu podobná smrti, se u břehů moře odehrává boj živého a mrtvého, na zelené louce rostou první kvítky a hory v dálce mají bílé čepice.

Vlhkost

U nás v Čechách vlastně nevíme, co je to vlhkost. Možná někde v údolích, ale běžně ji neznáme. Je to ten pocit, kdy se vysněný byt s výhledem na moře přes zimu mění ve vězení, kde se nedá nic usušit a všechno oblečení, které vytahujeme ze skříně je studené a vlhké a je nejdříve nutné ho zahřát vlastním tělem, aby vůbec plnilo svojí funkci. Vlhkost uvnitř bytu nejde vyvětrat, protože venku je ještě vlhčeji nežli uvnitř. Život na majáku někde nad útesem je bohužel jen romantická představa nás zhýralců ústředního topení.

Samostatnou kapitolou je mytí, které se omezuje jen na případy, kdy už to opravdu nejde a mnozí se uchylují k méně bolestivému omývání jen těch nejzatuchlejších partií. Jakmile dopadnou poslední kapky horké vody – pokud vůbec je – kachličky se proměňují ve studené a vlhké peklo, které bere všechnu radost z horké vody dopadající na prokřehlé tělo.

Takto prý trpěli obyvatelé Konstantinopole mnoha revmatickými a plísňovými onemocněními. Prožívat zimy v nevytápěném a vlhkém domě na březích Marmarského moře muselo být opravdu skličující.

Domy

Domy jsou pochopitelně postaveny tak, aby chránily před letními parny. Čím jižněji, tím je zima menší problém a tím více se zima neřeší, okna i dveře mají centimetrové mezery a neskutečně jimi fučí. Na Kypru domy většinou nemají vůbec žádné topení a těch pár chladných týdnů se topí buď klimatizací různými nebezpečnými plynovými hořáky, elektrickým topením a o Vánocích se zatopí několika vzácnými kousky dřeva z dovozu.

zima u moře
zima u moře

Na severu Řecka prý lidé v krizi přestali používat ústřední kotelny jednotlivých domů, protože zkrátka některé domácnosti na to neměly peníze, a tak se kromě klimatizace začalo používat znovu dřevo a ulice měst a vesnic se rozvoněly jako za starých časů. Na jihu Itálie se topí plynovými kotly, na venkově dřevem, které se tu prodává na kvintále (100kg), často naskládané z dřeva čerstvě poraženého a nasáklého vodou. Topení ale vychází po celém mediteránu velmi draze, a tak si většina lidí jen přitápí k večeru a jinak mrzne. Často je venku lépe nežli uvnitř.

Mnohdy se stává, že návštěvníci ze severu tu chodí ve středomoří v tričku a místní v péřových bundách a čepicích. Ti, ze severu se smějí těm z jihu a já jsem nebyl jiný. Pro mediteránce je v tom trošku jižní chuti obléknout se jinak než do fádních kraťasů a žabek, protože krásných dnů je prostě tolik, že to člověka unudí. První zima v mediteránu mě ale naučila, že pokud se člověk nemůže večer uchýlit do dobře vytopených prostor, tak se ani na sluníčku nesvléká.

Jeden kamarád se ptal  u nás bezdomovce, proč i v létě nosí tlustou zimní bundu. On mu odvětil: „Jó chlapče, ty si nikdy nezažil zimu.“ A tak to prostě je. Navíc se po prvním roce jednomu změní vnímání teplot a začne mnohem lépe snášet horka, ale o to hůře zimy. Pamatuji si, jak jsem si po prvním roce na Kypru jednoho dne, kdy už konečně opadla vedra a udělalo se „zima“ vzal na sebe s radostí čepici. Bylo tak 15 stupňů. Ten pocit, kdy se může člověk konečně obléci, je na konci léta vítaný.

Ač to může znít paradoxně, člověk se během zimy v mediteránu mnohem více otuží, než je tomu u nás. Právě díky absenci přehřátých prostor se musí člověk se zimou mnohem více sžít. Tak tomu bylo ale i u nás před tím, než se masově rozšířilo ústřední topení – Babička Boženy Němcové rozhodně přes zimu v sednici 23 stupňů neměla.

zasněžené vršky, Itálie
zasněžené vršky, Itálie

Zima v mediteránu je mnohem blíže přírodě. V mediteránu chybí extrémní zimní teploty, ale za to je jeden vystaven lezavým a vlhkým teplotám, před kterými není úniku. Žije se tu v teplotách mezi 10-15 stupni (tento údaj samozřejmě variuje). A to jak venku, tak doma. Doma každý chodí oblečený nejméně ve svetru.

Moře

Zimní moře je mnohem častěji rozbouřené, většinou nemá tu krásně tmavě modrou letní barvu a také nevoní solí jako v létě. Přesto je krásné a často šedivé nebo světle modré. Italové ve studených měsících neloví z moře některé druhy škeblí, protože je na ně zima a nemají tu správnou chuť. Pláže jsou opuštěné a vlny co chvíli vyplavují něco zajímavého na břeh. Je radostí dívat se na vlny, které neúspěšně jedna po druhé narážejí v bílých válcích pěny na pobřeží. Rozbouřené zimní moře má svoji poetiku, tak jako sníh padající na ztichlou krajinu.

Déšť

Když na Kypru hodně prší, objeví se nová jezera. Někdy pak takové jezero zůstává v krajině po dva měsíce a přitom hloubka dosahuje více jak metru. Už si jen představit migrující zvířata z africké savany. Z prachu je bahno a krajina se na pár měsíců stane jiným světem. Přilétají plameňáci (ti přilétají doopravdy).

Jinde jsou časté prudké lijáky, bouřky, co přicházejí brzo z rána, takové bouřky já mám nejraději, když mě probudí ze snů hrom a prudký déšť (nejseverněji jsem zažil takovou bouřku v Budapešti, dál už ne).

Na jihu Itálie často přicházejí týdny, kdy z oblohy padají tak silné provazce deště, že i s deštníkem téměř není možné vylézt ven. Ráno se člověk probudí za zvuků silného deště a pak celý den pozoruje, jak se přes okolní krajinu ženou potoky vody. Domy jsou podmáčené a před vlhkostí není kam se schovat. Takové deště mohou trvat i týdny v kuse a člověk si pak rád vzpomene na příjemné teplo a sucho uvnitř českých domovů. Po takových deštích jsou pak samozřejmě zničené všechny cesty a tak se i doprava mění v dobrodružnou jízdu.

zimní dny v mediteránu, Apollonův chrám, Itálie
zimní dny v mediteránu, Apollonův chrám, Itálie

Přes to všechno má mediteránní zima svoji poetiku. Slunečné a teplé dny, kdy se může jeden slunci vystavovat plnými doušky, bez nutnosti se před ním schovávat. Zelená pole, květiny v lednu a teplý vlhký déšť. Dny, kdy několik hodin prší, aby se pak rozzářilo slunce a vlhkost v ulicích usychala. Zimní trhy, plné sezónní zeleniny a rostlin, trhy, kdy je možné naplno si užívat pobyt v ulicích v denních hodinách. Lidé vyhřívající se na sluníčku, jejich švitoření a radost rostoucí s každým slunečním paprskem. Posedávání a postávání před kavárnami. Vánoční výzdoba a Santa na saních vedle pláže. Města bez turistů a turistické zábavy. A hlavně, vysedávání u mořského břehu za slunečních dnů, na které musíme u nás na severu čekat 6 měsíců. Tady se objeví třeba jednou za týden.

                                                                                                              únor 2018

Leave a Reply