Světlo září nad Stavrovouni

Stavrovouni

Během mého pobytu na Kypru mi bylo dopřáno poznat také mnoho nábožensky významných míst. Jedním z nich je klášter Stavrovouni, tyčící se jako dominanta nad larnackým zálivem. Stejně jako je tomu u mnišské republiky Athos i sem mají ženy vstup přísně zakázán.

Na Kypru se nachází mnoho míst, která jsou významně svázána s počátky různých náboženství. U jižních břehů se v místně zvaném Petra tou Romiou zrodila z mořské pěny a uřezaného přirození chudáka Urana bohyně Afrodita. Na východě ostrova v dnes opuštěném městě Salamis se narodil svatý Barnabáš, jeden z prvních konvertitů a šiřitelů křesťanství, který po boku apoštola Pavla vykonal řadu misijních cest a o jejich společné cestě na západ ostrova do města Paphos se lze dočíst v Novém zákoně, ve Skutcích apoštolů. Společně také ustanovili biblického Lazara prvním biskupem v Kitionu, dnešní Larnace, kde mimochodem podnes leží jeho ostatky.  Po celém ostrově jsou rozesety zbytky raně křesťanských bazilik a kostelů, najdeme zde i několik gotických staveb z dob svatých válek, které byly v mnohých případech později přestavěny na mešity. Musíme také připomenout místo zvané Hala Sultan Tekke, kde je pochována Umm Haram, teta, nebo jinak blízka žena proroka Mohameda, která přesně na tomto místě umřela po pádu z osla při oslavách úspěšného obléhání Kypru arabskou flotilou.

Nad tím vším se tyčí klášter Stavrovouni, místo, kam po vzoru mnišské republiky na Athosu nemají přístup ženy. Podle legendy klášter založila svatá Helena, která zde nechala jeden ze tří svatých křížů, které objevila při vykopávkách v Palestině, a které vezla původně do Konstantinopole. U břehů Kypru ale loď vezoucí posvátný náklad ztroskotala a jeden z křížů se sám přemístil na vrchol hory, která se rozzářila jasným světlem (stejně jako se na březích jižního pobřeží, kde se zrodila Afrodita, tvoří přirozená a bohatá pěna, tak i zimní dramatické západy slunce přesně nad Stavrovouni nabízejí možná reálná spojení s legendou). Po několika neúspěšných pokusech odnést kříž zpět na loď se svatá Helena rozhodla nechat kříž na místě a postavit zde malou kapli, okolo které se později zrodil klášter. Svatý kříž tu podle mnohých svědectví levitoval bez jakékoliv podpory jen tak ve vzduchu. Později se ale kříž ztrácí (dochovala se jen malá část) při turecké nadvládě nad ostrovem, o čemž vypráví i historicky lehce odlišné povídání Kryštofa Haranta, který se zde zastavil při svém putování do Palestiny a Egypta:

 Nedaleko od Nicosie jest vysoký vrch, slove Vrch křížový. Na tom vrchu, dokud ten ostrov křesťané v své moci měli, byl kostelíček od sv. Heleny, císaře Konstantina Velikého mateře, vystavený, kteráž když tři kříže, totiž Krista pána a dvou lotrů, jednoho na pravici a druhého na levici ukřižovaných, v Jerusalémě v zemi zasypané našla, a tudy domů do Constantinopole jedouc tam se zastavila, líbilo se jí položení toho vysokého vrchu, tak že tu ten kostelík dala stavěti, a do něho kříž lotra na pravici postaveného, s kusem malým pravého kříže Krista pána oddala, aby tu chován byl, jakož pak po ten čas, dokud jej křesťané měli, vždycky se tu choval; ale nyní neví se, kam jsou jej Turci poděli, než jsou pamětníci, kteříž jej na větším díle stříbrnými plechy obložený vídali. A tak snad pro lakomství od Turkův polámán a rozházen jest.

Křížová hora (Stavros – řecky kříž, vouno –hora) je dominantou celého larnackého zálivu a první markou pohoří, které se za ní zvedá na severozápad. Před ní už jsou jen menší kopečky pozvolna se snižující směrem k moři. Z Larnaky sem vede trasa oklikou okolo celé hory a pak úzkou cestou na vrchol, kde je brána za kterou ženy nesmí. Těm tu může být útěchou krásný výhled – za velmi dobrého počasí je vidět i Libanon. Navíc kaple stojící na parkovišti má stejného autora fresek jako vnitřní katholikon a tak si lze aspoň udělat dobrou představu jak to vypadá tam nahoře. Za branou už pak čeká poklidná cesta zahradami, kde mniši pěstují vinnou révu, zeleninu a ovoce, směrem vzhůru na nádvoří a pak skrze budovu kláštera po schodech nahoru na malinké prostranství, odkud je vstup do katholikonu, tmavého kostelíku, kde lze vidět i zbylý malý kus svatého kříže, uchovaného v mnohem větším stříbrném kříži.

Cestou ke klášteru
Cestou ke klášteru

Při večeru se nad horou prohání lehký vítr a na okolní kraj padá klid, mniši se scházejí k večerní modlitbě, které se mohou účastnit i návštěvníci kláštera. Ikonostas září zlatou barvou a rozeznívají se dávné zpěvy mnichů.  Je to trošku paradox, že i přesto, že Kypr je bezesporu jedním z center nočního dovolenkového života, po ostrově se nachází množství vyhlášených klubů a barů a Agia Napa je místo známé všem anglickým puberťákům, dokážou kyperští Řekové žít náboženský i světský život v jednom celku, aniž by se museli stavět bez větších potíží na tu či onu stranu. Jinými slovy není tu patrný ten rozdíl mezi duchovním a světským životem jako třeba u nás. Svaté obrázky tu najdeme i na pokladně směnárny s nejhorším kurzem nebo v řetězcích nadnárodních supermarketů. Před kostelem parkují auta boháčů, kteří se sem jdou krátce pomodlit. Bohatství a peníze jsou tu spojeny s přízní Boha. Bohatství je třeba doslova vnímat jako to, co máme od Boha, od boží přízně.  Možnost užívat si dobrého jídla a pití ve vyhlášených podnicích, dobře se šatit a jezdit pěknými auty, to vše je tu v souladu s Bohem. Na druhou stranu na sobotní zmrtvýchvstání Ježíše Krista během pravoslavných Velikonoc – Paschy si do hospody troufnou jen ti největší neurvalci a většina podniků zůstává zavřena a všichni slaví tento velký svátek.

Nad Stavrovouni se prohání lehký vítr a světýlka v daleké krajině možná patří barům a nočnímu životu. Jednomu tu dochází, že ono rozdělení na světský a duchovní život, na radovánky a modlitby je něco, co jsme si stejně jako ono slavné karteziánské rozdělení na duši a tělo provedli my sami na západě a východnímu životu to vůbec zřejmé není. Naštěstí.

                                                                                                                                  říjen 2016

Leave a Reply