Půda a prach

Půda a prach

Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si uvědomíme, až když se po nějaké delší době vrátíme zpět do vlasti. Stačí si třeba vybavit na náš les, kde vlastně není možné přesně rozeznat, kdy začíná půda a kdy stromy. Kořeny zapuštěné do hlíny, hrabanka, mravenci, brouci, vše tvoří jeden nerozdělitelný svět. Naprší, půda se nasákne vodou a nabobtná, je sucho a pokožka vysychá. Na Kypru tahle živá pokožka chybí. Je tu jen prach, a pokud z něj na chvíli něco vyroste, pak se to zas v prach obrací.

severní část ostrova z jara
severní část ostrova z jara

Po kyperské krajině jsem se nachodil dost a je to za ty skoro dva roky naprosto jiný zážitek, než ostrov navštívit třeba na čtrnáct dní. Často za neustálého větru, chodil jsem krajinou, která mi zprvu byla cizí a kde jsem měl největší radost z míst, které mi nějak připomínala domov. Mnohdy to byly procházky jak po jiné planetě, všude spousta podivných bodláků, rostlin, křoví. Navíc občasné shluky několika malých stromků les nahradit nemohou. Po nějaké době si jeden uvědomí, že to, co je na ostrově zajímavé, je jeho vnitrozemí, které je něčím bytostně jiné, než je tomu u vnitrozemí českého a přesto je mu v určitých aspektech podobné (pláž a pobřeží tu raději rozmotávat nebudu). Přes rok se nad ostrovem neustálý vítr střídá se sluncem a málokdy nastane takový ten stav bezvětří a zároveň příjemného tepla. V létě se dá chodit do krajiny až večer, kdy ustane žár a utichne vítr.

půda a prach
cesta jarními poli

Po letních parnech si celá krajina vydechne a uvolní se. Na prach spálený ostrov se s prvními dešti zazelená a do krajiny se pomalu vrací život. Místo našeho tlejícího podzimu přichází vydechnutí a uvolnění. Ostrov je zelený, ale nic nekvete. Až musí přijít zimní deště, hlavně v únoru, aby se během chvíle objevilo kraťounké a voňavé jaro. Kdy přijde a jak dlouho bude trvat, plně záleží na množství deště, který přes zimu – nebo snad spíš období dešťů – spadne. Někdy bude trvat necelý měsíc, jindy dva. Během něj se to, co před pár měsíci svou vizáží aspirovalo na budoucí poušť, která se už nikdy nezazelená, promění v rajskou zahradu z orientálních pohádek.

orientální pokladnice
orientální pokladnice

S celou svojí duševní naléhavostí se tu zjevuje nekonečná krása a tíživost jednoho orientálního okamžiku, krása, kterou lze vidět jen jednou za život a vícekrát nespatřit. Celý ostrov se zazelená a rozzáří květy různých barev, jakoby někdo na něj vysypal ze sultánovy pokladnice tisíceré drahé kamení. Asi nikdy nezapomenu na několik projížděk a procházek touto požehnanou krajinou. Na cesty kolem uzrávajícího obilí, které bude v květnu posečeno a pocit, kdy má ruka hladila obilné palice, tak jak jsem si to zvyknul dělat po zhlédnutí Gladiátora. Na brodění potůčky, přes léto vyschlými v tvrdou slupku, které tu teď zurčí na pár týdnů a jejichž koryta jsou plná hemžících se pulců.

skoro uzrálá pole
skoro uzrálá pole

Krajina o sobě ví, jak je nádherná a je to z ní cítit. Voní jako mladé děvče a nic nedbá na to, že za chvíli se promění ve vrásčitou a rozpraskanou pustinu, která má ovšem také svojí hlubokou poetiku. V našem folkloru mluvíme o úrodné matičce zemi, job tvoju mať, zasívání do úrodné země, celá naše krajina je femininního rázu, je to prostě žena.  Úrodná, dobrotivá, s tlustými stehny a velkými prsy. Krajina Kypru je nedostupná orientální kráska, zdobená zlatem, drahými kameny, s těžkým parfémem, která nikomu nevěnuje ani jeden pohled. Krajina, která brzo na jaře vykvete, zazáří víc než kterákoliv jiná a pak se promění v prach. Zatímco ta naše se dlouho probouzí ze zimního spánku, dlouho rozkvétá, aby pak zazářila v létu a pak pomalu uhnívala, až ji pokryje bílá pokrývka.

je tu jaro
je tu jaro

Prach jsi a v prach se obrátíš, biblická podstata lidského života, slova, jejichž ultimátní význam je na základě zkušenosti s českou krajinou jen těžko pochopit, stejně jako lidé orientu nedocení borový háj. Naše krajina je jiná a má jiné zákonitosti. Ne horší, ne lepší, jen jiné. Kypru jsem neskonale vděčný, že mi bylo umožněno zahlédnout a chvíli prožít – třeba jen v náznacích – pohádky tisíce a jedné noci, pouštní příběhy z Ninive, anatolská a perská vyprávění nebo třeba biblická shromáždění pod olivovníkem. Orient je blízko a svět tu má jinou podstatu.

leden 2017

za pár týdnů tu zelená barva vůbec nebude
za pár týdnů tu zelená barva vůbec nebude

Leave a Reply