Pršut, grappa a bezvýznamná dobra

Baska

Sjíždíme z náhorní plošiny ostrova Krk, nižší bujná vegetace se mění ve veliké stromy a  před námi se objevuje táhlé údolí lemované dvěma bílými kopci bez jakékoliv vegetace. Údolí, které končí otevřenou zátokou městečka Baška.

Jedeme sem hledat jeden starý příběh 20. století, příběh, jakých se odehrálo v té době mnoho. I zde se italští staro i novousedlíci museli po konci druhé světové války rychle rozhodnout, zdali zůstat a stát se občany nového státu, nebo si ponechat vlastní národnost a pěšky se vydat zpět do Itálie.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Auto parkujeme v centru, za jak už to na jihu bývá naprosto zbytečné asistence muže v tričku s nápisem Parking, který nezapře italské rysy i gestikulaci. Vítá nás teď už trošku ospalé letovisko s příjemnou posezónní náladou, kde číšníci postávají ve skupinkách venku a diskutují jen tak o všem a ničem. Styl ulic a domů je více severoitalský nežli dalmatský a v některých momentech se na celém ostrově Krk jeden cítí více jako v Terstu, nežli třeba ve Splitu (ač je Istrie s Dalmácií spojena kontinuálně, přirozenou kulturní a geografickou hranici zde tvoří Velebit, pohoří z jehož vršků se snáší na pobřeží silný vítr Bóra, který dělá velkou část pobřeží, zhruba v úrovni ostrova Pag, jen málo obyvatelnou).

magická klika
magická klika

Nyní se před námi pohoří Velebit v dálce halí do ranního oparu a chvílemi si připadáme jak uprostřed japonské grafiky ukiyo-e. Rozhlížíme se a scházíme na nábřeží. Po chvíli potkáváme rybáře, který u svého domu právě vykosťuje malého rejnoka. Má tu v polystyrenových krabicích ještě pár dalších ryb, které prodává kolemjdoucím. Ptáme se ho na jméno rodiny, jejíž kořeny tu hledáme a on základní italštinou odpovídá, že rodin s tímto jménem tu žije mnoho. Jedna hned tady kousek vedle, ale jméno je tady tak běžné, že se nedá říct o koho přesně se jedná. Ještě chvíli se bavíme o rybách, jídlu a o životě a pak jdeme dále.

Po letní sezóně v mediteránu nastává druhé jaro. Opadnou největší vedra a krajina se zazelená. Procházíme se po zdi vlnolamu, na jehož druhé straně jsou zakotveny lodě místních. Voda narážející do zdi z velkých kamenů vydává svůj jedinečný zvuk a po letní sezóně je okolo nás meditativní klid a ticho. Vše je spokojeno po horkém létě a člověk prostě musí uvažovat nad tím, jaké by to bylo mít zde malou loďku a každé ráno vyjet na moře pro pár ryb.

rybář a rejnok
rybář a rejnok

Následně se zatouláváme v malých uličkách nad hlavní promenádou. Na dveřích hledáme jména rodin a nahlížíme do otevřených oken, ze kterých voní právě vařící se polévka. Najednou se jedny dveře otevřou. Muž uvnitř tu zrovna odkrajuje kousky pršutu z celé kýty a zve nás dovnitř. Po chvíli váhání vcházíme a ocitáme se v místnosti s kamennými zdmi, na kterých jsou staré předměty denní potřeby a fotografie předků. Lámanou italštinou nám odpovídá na naší otázku a přitom nabízí jeho vlastní pršut, pak se otáčí a z lednice vytahuje doma dělanou grappu s olivami a chvíli mluvíme o životě.

Fašisté tu za druhé války udělali mnoho zlého a část obyvatelstva tu Italy nemá rádo. Říkám si, kolik lidí by v Sudetech otevřelo své světnice a vpustilo dovnitř kořeny hledající Němce, kdo by jim nabídnul třeba pivo a slaninu?

Co víc si přát
Co víc vlastně chtít

Rodinu nakonec nenacházíme, ale odvážíme si krásný pocit z toho, že někdo pro nás udělal něco, co vůbec nemusel, něco, co přesahuje zvyky současného okcidentu. Je to krásný pocit, když jeden pustí poutníky dovnitř, něco nabídne k snědku a k pití a je laskavý jen tak, protože dnes svítí slunce.

On sám už na toto setkání asi dávno zapomněl, ale v nás jeho síla žije dál. Občas něco udělat pro druhého a nic za to nechtít, to znamená mnoho. Svět se prostě rozezvoní dobrem, jakkoliv naivně to zní.

Od té chvíle se snažím nezapomínat občas ve svém životě dělat malá dobra, dobra nevýznamná, dobra, která ve skutečnosti mění tento svět k lepšímu.

Pravda je tu prostá a jednoduchá jak slunce svítící nad hlavou, náš svět se nezlepší tím,že budeme nadávat a kritizovat a nenávidět, jakkoliv špatné věci se nám udály, ale spíš tím, že jej po maličkatých kouskách budeme rozeznívat bezvýznamnými dobry.

   říjen 2017

Leave a Reply