Vzpomínky na Afriku

Dnes nás čeká přejezd zpět z Fuerteventury na ostrov Lanzarote. Věci máme připravené už od včerejška a ráno je akorát nakládáme do auta. Nakonec se ještě ptáme majitelů, zdali si můžeme prohlédnout jejich muzeum. Dva týdne jsme bydleli v malém domečku na střeše větší rezidence, zařízené v africkém duchu s původním nábytkem a obrazy domorodých obyvatel. Nějak jsme ale ignorovali malou cedulku s nápisem muzeum a já si na ní vzpomněl až nyní. Majitelé – bratr a sestra – zrovna odjíždí do města, ale ochotně nám muzeum otvírají a celý náš zdejší příběh se začíná ukazovat v jiném světle.
Pokračovat “Vzpomínky na Afriku”

Lanzarote a Fuerteventura za zimních dnů

Letadlo nabralo směr Fes a dále na západ. Přelétáváme nad pohořím Atlas a jeho zasněženými vrcholky. Pak pevnina končí a letadlo vylétne nad nekončící plochu oceánu. Po chvíli pilot stáhne otáčky motoru a letadlo začne plachtit pomalu směrem ke Kanárským ostrovům.
Pokračovat “Lanzarote a Fuerteventura za zimních dnů”

El pueblo unido…

Už od rána se do města na kopci sjíždějí davy turistů z celého ostrova. Normálně prázdné ulice se začínají plnit lidmi, a muži v zelených vestách odkazují přijíždějící na pro tento účel vzniklá parkoviště. Začínají trhy, o kterých Lonely Planet píše, že jsou příliš turistické.
Pokračovat “El pueblo unido…”

Zima v mediteránu

Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.
Pokračovat “Zima v mediteránu”

Pršut, grappa a bezvýznamná dobra

Sjíždíme z náhorní plošiny ostrova Krk, nižší bujná vegetace se mění ve veliké stromy a  před námi se objevuje táhlé údolí lemované dvěma bílými kopci bez jakékoliv vegetace. Údolí, které končí otevřenou zátokou městečka Baška.
Pokračovat “Pršut, grappa a bezvýznamná dobra”

Čas námořní

Vzpomínám si, jak sem poprvé uviděl antický vrak. Bylo to v Girne, na severní straně Kypru, v muzeu, které se nachází ve staré benátské pevnosti nad přístavem. Více než kusy dřeva ve velkém potemnělém sále mě fascinovaly zdejší až lehce naivní nástěnné ilustrace, zobrazující život tehdejších námořníků. Od té doby občas přemýšlím o životě námořníků plavících se mediteránem nějakých dva a půl tisíce let nazpátek.
Pokračovat “Čas námořní”

Polabíčko, Polabí

Končí srpen, je horký letní den, pole už jsou sklizená a na cestách se povaluje pár uschlých listů. Vzduch je horký a mísí se v něm vůně zoraných polí, přezrálé zeleniny a místy jej prosytí vůně vlašských ořechů. Možná, že letos ještě bude pár takových dnů, možná, že je to letos ten poslední.
Pokračovat “Polabíčko, Polabí”

Jižní cestou

Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”