El pueblo unido…

Už od rána se do města na kopci sjíždějí davy turistů z celého ostrova. Normálně prázdné ulice se začínají plnit lidmi, a muži v zelených vestách odkazují přijíždějící na pro tento účel vzniklá parkoviště. Začínají trhy, o kterých Lonely Planet píše, že jsou příliš turistické.
Pokračovat “El pueblo unido…”

Zima v mediteránu

Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.
Pokračovat “Zima v mediteránu”

Pršut, grappa a bezvýznamná dobra

Sjíždíme z náhorní plošiny ostrova Krk, nižší bujná vegetace se mění ve veliké stromy a  před námi se objevuje táhlé údolí lemované dvěma bílými kopci bez jakékoliv vegetace. Údolí, které končí otevřenou zátokou městečka Baška.
Pokračovat “Pršut, grappa a bezvýznamná dobra”

Čas námořní

Vzpomínám si, jak sem poprvé uviděl antický vrak. Bylo to v Girne, na severní straně Kypru, v muzeu, které se nachází ve staré benátské pevnosti nad přístavem. Více než kusy dřeva ve velkém potemnělém sále mě fascinovaly zdejší až lehce naivní nástěnné ilustrace, zobrazující život tehdejších námořníků. Od té doby občas přemýšlím o životě námořníků plavících se mediteránem nějakých dva a půl tisíce let nazpátek.
Pokračovat “Čas námořní”

Polabíčko, Polabí

Končí srpen, je horký letní den, pole už jsou sklizená a na cestách se povaluje pár uschlých listů. Vzduch je horký a mísí se v něm vůně zoraných polí, přezrálé zeleniny a místy jej prosytí vůně vlašských ořechů. Možná, že letos ještě bude pár takových dnů, možná, že je to letos ten poslední.
Pokračovat “Polabíčko, Polabí”

Jižní cestou

Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”

Deirdřin soud

Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor  turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá Kyrénie, dnešní Girne, jedno z nejhezčích míst ve středomoří.
Pokračovat “Deirdřin soud”

Vodopády Cunca Rami

Ani nevím, jak mám tenhle příběh uvést, snad, že to byl jeden z nejsilnějších příběhů v mém životě, ač se v něm nic dramatického neudálo. V některých ohledech se v něm zrcadlí duch Smutných tropů od francouzského antropologa Clauda Lévi-Strausse, duch setkání s něčím původním, nezkaženým západní kulturou. V jiných ohledech se v něm promítá první kontakt s deštným pralesem – či alespoň deštným lesem. Je to vyprávění z nejvýchodnějšího místa světa, kam jsem se dostal, z místa, jež Portugalci nazvali – dle bujné vegetace –  Flores a místní mu říkají Nusa Tenggara Timur.

Pokračovat “Vodopády Cunca Rami”