Čas námořní

Vzpomínám si, jak sem poprvé uviděl antický vrak. Bylo to v Girne, na severní straně Kypru, v muzeu, které se nachází ve staré benátské pevnosti nad přístavem. Více než kusy dřeva ve velkém potemnělém sále mě fascinovaly zdejší až lehce naivní nástěnné ilustrace, zobrazující život tehdejších námořníků. Od té doby občas přemýšlím o životě námořníků plavících se mediteránem nějakých dva a půl tisíce let nazpátek.
Pokračovat “Čas námořní”

Polabíčko, Polabí

Končí srpen, je horký letní den, pole už jsou sklizená a na cestách se povaluje pár uschlých listů. Vzduch je horký a mísí se v něm vůně zoraných polí, přezrálé zeleniny a místy jej prosytí vůně vlašských ořechů. Možná, že letos ještě bude pár takových dnů, možná, že je to letos ten poslední.
Pokračovat “Polabíčko, Polabí”

Jižní cestou

Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”

Deirdřin soud

Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor  turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá Kyrénie, dnešní Girne, jedno z nejhezčích míst ve středomoří.
Pokračovat “Deirdřin soud”

Vodopády Cunca Rami

Ani nevím, jak mám tenhle příběh uvést, snad, že to byl jeden z nejsilnějších příběhů v mém životě, ač se v něm nic dramatického neudálo. V některých ohledech se v něm zrcadlí duch Smutných tropů od francouzského antropologa Clauda Lévi-Strausse, duch setkání s něčím původním, nezkaženým západní kulturou. V jiných ohledech se v něm promítá první kontakt s deštným pralesem – či alespoň deštným lesem. Je to vyprávění z nejvýchodnějšího místa světa, kam jsem se dostal, z místa, jež Portugalci nazvali – dle bujné vegetace –  Flores a místní mu říkají Nusa Tenggara Timur.

Pokračovat “Vodopády Cunca Rami”

Půda a prach

Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si uvědomíme, až když se po nějaké delší době vrátíme zpět do vlasti. Stačí si třeba vybavit na náš les, kde vlastně není možné přesně rozeznat, kdy začíná půda a kdy stromy. Kořeny zapuštěné do hlíny, hrabanka, mravenci, brouci, vše tvoří jeden nerozdělitelný svět. Naprší, půda se nasákne vodou a nabobtná, je sucho a pokožka vysychá. Na Kypru tahle živá pokožka chybí. Je tu jen prach, a pokud z něj na chvíli něco vyroste, pak se to zas v prach obrací.

Pokračovat “Půda a prach”

Stanislav Komárek: Zápisky z Orientu, Zápisky z Okcidentu

V přehledu cestovatelských knížek, které mě ovlivnily, se na významném místě vyjímají dva soubory esejů od Stanislava Komárka: Zápisky z Orientu a Zápisky z Okcidentu. I po skoro deseti letech od jejich vydání nemají mnoho konkurence.
Pokračovat “Stanislav Komárek: Zápisky z Orientu, Zápisky z Okcidentu”

Hledání sladkého života

Italský fenomén la dolce vita máme spojený se sluncem, mořem, ženami, dobrým jídlem a vůbec s emotivním a pudovým prožíváním skutečnosti, možná i s lehkou dětinskostí a radováním se z každé maličkosti. Málokdy si ale uvědomujeme, že se jedná také o přesné postupy, které je třeba dodržovat, abychom si život skutečně osladili.
Pokračovat “Hledání sladkého života”

Světlo září nad Stavrovouni

Během mého pobytu na Kypru mi bylo dopřáno poznat také mnoho nábožensky významných míst. Jedním z nich je klášter Stavrovouni, tyčící se jako dominanta nad larnackým zálivem. Stejně jako je tomu u mnišské republiky Athos i sem mají ženy vstup přísně zakázán.
Pokračovat “Světlo září nad Stavrovouni”