Nedělní oběd

babá

Každý národ má své zvyky, jejichž pevnost a důslednost se ukáže hned, jakmile jsou v ohrožení. Třeba jen tím, že jeden je v cizině a nemá šanci nevědomě praktikovat své kulturní náboženství. Pro Čechy to je například obligátní víkendový výlet do přírody, pro Italy zase nedělní rodinný oběd. Bez těchto svátků by víkend prostě nebyl víkendem.

Vzpomínám si, jak v jedné celkem nepovedené epizodě o Neapoli Anthony Bourdain nakonec dostává možnost strávit nedělní oběd v jedné místní rodině. Dostává se mu vřelého přijetí, červeného vína a zážitku, kterého žádná michelinská restaurace prostě nabídnout nemůže. Celá rodina se schází v neděli v malém neapolském bytě, podává se tradiční ragú, které na plotně pobublává od časného rána, a stará žena za plotnou se opět stává nedosažitelnou královnou, ke které shlíží všichni s neskrývaným obdivem.

Nedělní oběd je v Itálii více než jen nutný přísun kalorií. Pokud na jihu Itálie k sobě pozvete někoho na tento malý svátek, klidně se může stát, že odejde až někdy okolo sedmé večer a vy si mezitím stihnete i zdřímnout. Nedělní oběd je náplň na celý den a rozhodně je neuvážlivé s mediteránci plánovat například rychlý nedělní oběd a následný výlet do lesa.

jídlo je v Itálii vším
jídlo je v Itálii vším

V neděli se všechno praktikuje pomalu. Mladí v sobotu často zůstávají venku až do ranních hodin, a tak je probouzí zvuky kuchyně a vůně nedělního ragú. Dneska nikdo nikam nebude spěchat. Po malé a silné kávě následuje probírání včerejších událostí a podrobný popis zajímavých i méně zajímavých momentů. Mezitím se už na stole posypaném moukou dělají domácí gnocchi. Dnes jde od moře ta správná vlhkost, a těstoviny tak budou znamenité. Řeč plyne a hodina obědu se příjemně blíží. Na plotně se už dlouho dopředu hřeje voda na těstoviny a někdo vytáhnul křupavých chléb, tvrdý sýr, salami a připravuje malé aperitivo. Zazvoní zvonek a přicházejí další členové rodiny. Po kuchyni skotačí láhev červeného vína a u malého kuchyňského stolu začíná být rušno a těsno.

Začíná se připravovat nedělní stůl. Mělké talíře, hluboké talíře, vidličky a dobře krájející nože s malou pilkou a podivně dětskou plastovou rukojetí. Skleničky na víno a ubrousky. Gnocchi se vkládají do velkého hliníkového hrnce s vroucí vodou a jen co za pár minut vyplavou, schází se za vydatného rámusu celá rodina u nedělního oběda. Z ragú se vybraly velké kousky masa a omáčka se smíchala s těstovinami. Do hlubokých talířů se nandávají menší porce a každý si na ně ještě strouhá podle libosti sýry parmigiano nebo pecorino. Těstoviny se v Itálii jedí pouze vidličkou a omáčka zbylá na talíři se vyškrabuje kousky křupavého chleba, na tuto činnost mají Italové i speciální sloveso. Když všichni dojedí, seberou se talíře, nechají se vidličky a přináší se druhý chod, dnes to bude hovězí maso a salsicce z ragú.

Následuje desert – ovoce a také výběr z místní cukrárny, malé babá, sfoglliatelle a další kousky. Mezitím už někdo pěchuje konvičku mokka kávou jen co se do ní vejde a ještě něco navíc. Za pár minut z konvičky Bialetti už bude vytékat hustá černá krev. Krev Itálie.

Po kávě je ještě čas na malého panáčka grapy z tenkých vysokých sklenic. Nikdo se ale při obědě neopije, to by těžce urazilo mediteránní tradici.

Pak už program záleží, někde se jde věnovat pozorněji fotbalu nebo formulím, což je běžná součást nedělní tabule, ostatní si povídají a někdo jde na chvíli spát. Čech bude po takovém obědě unavenější, než kdyby ušel 20 km s těžkým batohem na zádech. V Itálii se nejí potichu, naopak je jeden nucen často vést simultánně několik konverzací najednou. K tomu všechny ty chutě, hlasy a předpisy, co a jak se může jíst dohromady. Jen těžko to všechno může být všechno intenzivnější. Každá kultura má zkrátka svůj vlastní způsob, jak si v neděli odpočinout.

                                                                                                                      leden 2019

Leave a Reply