El pueblo unido…

kloboukdolu

Už od rána se do města na kopci sjíždějí davy turistů z celého ostrova. Normálně prázdné ulice se začínají plnit lidmi, a muži v zelených vestách odkazují přijíždějící na pro tento účel vzniklá parkoviště. Začínají trhy, o kterých Lonely Planet píše, že jsou příliš turistické.

Ulice starého města jsou zaplněny stánky, ve kterých lze koupit všechno a nic od Asie po Jižní Ameriku. Prodávají tu zestárlí hipíci, řemeslníci, cetkaři nebo Afričané, někteří v tradičních oděvech nabízející slušné kopie tradičních masek, jiní s vyskládanými pásky z velbloudí kůže za 2E.
Autenticita trhu, pokud něco takového můžeme sledovat je ale skoro nulová. Nějak tu chybí to pověstné španělské corazón.

opuštěné město
opuštěné město

Na vině budou asi návštěvníci trhu: britští a evropští důchodci, kteří zde tráví zimu nebo alespoň zimní prázdniny. K tomu ještě další zimní turisté. Není tu ale ani stánek s ovocem a zeleninou a trh je čistě jen pro turisty. Tři místní staříci tak mají problém ubránit svoji lavičku před hordami turistů: „vino tinto no frio,“ vysvětluje starší pár servírce z Itálie, muž ve zvláštním chodícím vozíku se vyhřívá na slunci opřen o bílou zeď, tlustá žena zkouší rozeznít modlitební misku a tlustý manžel v tílku ji pozoruje. Pán s knihou sedící a čtoucí, aby se co chvíli přemístil na jinou židli a pokračoval ve čtení, podle toho, jak jeho žena obchází stánky, na což on rozhodně nemá náladu. Angličanka, která je tu už 25 let, kreslící na vyplavené dřevo delfíny a pálící ve své galerii palo santo, a tak dál.
Město ztratilo veškerou svoji identitu a poskytlo své kulisy hordám turistů, kteří jej přetvořili podle svého. Někdy lépe a někdy hůře.

cruz
cruz

Prodejci tak prodávají, ale bez španělské vášně, se kterou si zákazníka běžně vodí tak jak to dělá matador s býkem. Tady se to spíš podobá koridě, kde matador zabíjí jen kvůli penězům a bez toho, aniž by do toho dal nějaký cit. Býci jsou poslušní a prodejce nemusí předvést nic. Stačí se usmát a býka zkasírovat. Žádné veroniky a dojemné příběhy o původu cetek ani nejsou potřeba.
Pak nějaké ty stánky s jídlem, café con leche a sangria z tetrapaku. Pro nás je nejvyšší čas vydat se na další cestu. I takovéto trhy mají vlastní poetiku, ale chvilka toho stačí…

stín prázdného města
stín prázdného města

Je těsně po západu slunce a my se rozhodujeme během zpáteční cesty se znovu zastavit v místě trhů. Nic už nenasvědčuje tomu, že zde nějaký byl. Ulice jsou čisté, pustoprázdné a chladné. Ticho a nic. V tom někde v dálce jako bychom zaslechli hlahol s hudbou. Labyrintem opuštěných ulic přicházíme k místu, ze kterého se ozývá živá hudba. Před barem, ale hlavně uvnitř baru postávají místní a všude zní španělský hlalol a zpěv. Vcházíme dovnitř podniku, kde jsou jen místní a kde všichni v šest večer paří, jako kdyby byl za hodinu konec světa. Muži tu tancují kolem svých dam a ženy vrhají pohledy, které bodají více než píka. Bar je zaplněn a vyhříván vlnícím se životem. Lidé zpívají se zpěvákem, jehož kytara tančí prostorem. Kde se to sakra tady vzalo? On tady někdo bydlí?
Dáváme si jeden drink a já po chvíli nějak cítím, že do toho rytmu večera nepatříme. Asi se mi to jen zdá, možná je to jen málo alkoholu, ale prostě nejsme místní, a to je teď něco jiného, než tomu bylo z rána. Turisté vzali město útokem, ale teď se stáhli do svých resortů a město na čas osiřelo. Obyvatelé města se znovu sjednotili v oslavě těch, kteří každý týden znovuzískávají kontrolu nad ztraceným městem. El pueblo unido…
Hordám turistů ani jiným globálním fenoménů se dnes prostě ubránit nedá, a tak vznikají po tomto světě nové způsoby, kterými se život ve spálené zemi dere napovrch ve chvilkách, kdy se globalismus nedívá. Stejně zázračně, jako se z místních pouští po pár dnech vláhy vyhrnou zelené lístky, tak i život nachází cesty tam, kde se zdá být vše již dávno ztraceno.

únor 2018

Leave a Reply