Corazón fee

kloboukdolu

Jedeme po rovné táhlé silnici, která je z obou stran lemována polopouští. Bílé pruhy namalované po krajích silnice určují náš směr na dlouho dopředu. V rádiu nám hraje reggaeton se španělskými texty typu: „ano, tak to mám ráda, jen víc, jen víc“. Na další stanici běží tklivá píseň o tom, jak muž nedostal. Jedno jaká stanice, pokaždé se ozve alespoň jednou pověstné španělské corazón. Od srdce tu jde všechno, a to i když jsme na konečku španělského území, na ostrově Fuerteventura.

Házíme starci pár mincí do kasičky a vcházíme do velkého patia, obehnaného krytou chodbou. Muž, kterému to tady patří se nám začne věnovat a vypráví celý příběh zdejší usedlosti. Pak ho na chvilku přeruší jeden z předchozích německých návštěvníků, který mu obdivně podává 50E bankovku. Náš průvodce si ji s díkem, ale tak trošku mimochodem strká u kapsy u kalhot. Má krátké kudrnaté vlasy a tvář zničenou větrem, sluncem a pískem. Začíná nám hrdě vypravovat svůj příběh a popisovat tíží všech těch klacků, které mu ostatní, včetně vlády, hází pod nohy. Chtěl by provést pořádný výzkum, ale nikdo mu na to nechce finančně přispět. Protože neumím španělsky, vzdálím se vyprávění a prohlížím si budovu, její hlavní sál, ze kterého se otevírají dveře přímo oceánu vstříc. Prý odtud vyráželi Němci po druhé světové válce do jihoamerického exilu. Výklad působí dramaticky, skoro jako taneční představení a já si začínám uvědomovat, že jsem něco podobného už viděl.

Vila ze které prý utíkali nacisté po druhé světové válce do exilu za oceán.
Vila ze které prý utíkali nacisté po druhé světové válce do exilu za oceán.

Bylo to před pár dny, kdy jsme se zastavili na „dos canas“ a nějaké tapas na jednom celkem turistickém místě. Majitel se nám začal věnovat, představoval nám svého psa, vyprávěl nám o svém životě a o tom, jak je to tady těžké až nakonec přinesl účet, který reflektoval jeho corazón příběh.
Stojím v patiu vily a začínám si uvědomovat, že jsem býkem, před kterým se právě otevřely dveře arény. Nejsou tu žádní banderilleros ani pikadoři na koních. Je tu jen sám matador, který hned na začátku upoutal mou pozornost několika zkušenými pohyby muletou. Matador si přesnými figurami rozpohyboval býka a už i mě je jasné, jak to dnes dopadne. Navíc jsme býci poslušní, a tak si s námi může dělat co chce, stejně jako s těmi předchozími německými býky.

vítr tady může všechno
vítr tady může všechno

Toho náš matador náležitě využívá a začíná do svého příběhu plést tajné letiště, plynové komory, helikoptéry, podzemní vězení i tajné únikové chodby, které by rád prozkoumal, ale chybí mu finance. Jako býci se nevzmůžeme na žádný odpor, ani když před námi matador klečí, jen se tupě proženeme za červeným kusem hadru. A tak to nemůže skončit jinak, než že na konci ještě jednou otevírám peněženku a přispívám na jeho podnik. Krásná čistá práce matadora, publikum bouří a býk byl zabit tím nejčistším způsobem. Sám si dobrovolně naběhl na meč, který se mu zaryl mezi lopatky.

Jedna strana pláže
Jedna strana pláže

Je to prastarý rituál, kteří hrdí Španělé nedělají ani tak pro peníze, jako spíš pro potěšení někoho povodit přesně podle svých figur. Ano, i korida je jen jednou reprezentací širšího kulturního celku, ve kterém hrdí mužové Španělska vítězí díky mistrovství si toho druhého otočit přesně podle toho, jak oni sami pískají. Jak lépe si dokázat svoji mužnost? A je jedno, zdali to jsou býci nebo ženy. Čím nebezpečnější, vyhrocenější a emotivní je představení, tím lépe. Nejjednodušeji se to samozřejmě provádí na turistech, kteří toto jednání neznají. Koneckonců býk se po zápase musí zabít prostě proto, že podruhé by na něj stejné triky nefungovaly a matador by byl nabrán přímo na roh.
Stejně tak se člověk v mediteránním, ale hlavně španělském světě ocitá v situacích, kdy mu číšník začne jen tak pokoušet ženu, a kdy každý pokus o jeho odehnání končí ještě větším zapletením se do červeného kusu látky, kterou před muži ze severu Španěl hrdě máchá a kterou si nás vodí kam chce, což pěkně popisuje třeba John Masters v knize Fandango Rock.

druhá strana pláže
druhá strana pláže

Jedeme opět po silnici uprostřed polopouště a z rádia zní další svůdné rytmy od srdce. Jednou to odnese naivka, podruhé býk a potřetí turista. Corazón fee může být brán jako poplatek za to, že s námi někdo zamává svoji srdceryvnou hrdostí. Je to poplatek, který platí každý býk za to, že se nechal ošálit rudou muletou.

                                                                                                                    květen 2018

Leave a Reply