O trhu a trzích

Dodnes si vybavuji vzpomínky na první opravdový trh. Myslím, že to město se jmenovalo Bela Cerkva a leželo blízko hranic Srbska s Rumunskem. Kromě ovoce a zeleniny všech tvarů a barev tu místní babičky prodávaly také živá kuřata a další zvířata. To vše s takovou energií, že se jeden až bál na trh vkročit.
Pokračovat “O trhu a trzích”

Gyros, kebab, falafel…

První gyros, který jsem kdy ochutnal, byl ten, který se po revoluci dělal v masně na Pražské ulici v Příbrami, houska, vepřové maso naprosto odlišné chuti, bílá zálivka a zelí a já si ho tehdy tak zamiloval, že jsem si přál na oslavu svých narozenin celou tyč masa najednou.
Pokračovat “Gyros, kebab, falafel…”

Buzuki a Vídeňská filharmonie

Sledování novoročního koncertu Vídeňské filharmonie patří ke koloritu snad všude na světě. Pokud se ale na koncert díváme v zemích vonících orientem, třeba na Kypru, jsou naše emoce v mnohém opravdu smíšené. Je těsně po Vánocích, které se tu slaví jinak, do města umístění plastoví sobi s palmami a mořským příbojem tvoří nevšední kombinaci a Santa Klaus na pláži vypadá prostě jinak než ladovské Vánoce. To vše je doprovázeno zimními západy slunce, kdy se obloha barví jako z pohádek tisíce a jedné noci.
Pokračovat “Buzuki a Vídeňská filharmonie”

Jak se pije v mediteránu

Dobře si pamatuji, jak jednou filosof Zdeněk Kratochvíl vyprávěl jednu z jeho mnohých a hlubokých pravd o řecké kultuře. Pravý Řek se nikdy neopije tak, že by nad sebou ztratil kontrolu, ale také by ideálně neměl být střízlivý.
Pokračovat “Jak se pije v mediteránu”

Zima v mediteránu

Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.
Pokračovat “Zima v mediteránu”

Jižní cestou

Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”

Deirdřin soud

Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor  turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá Kyrénie, dnešní Girne, jedno z nejhezčích míst ve středomoří.
Pokračovat “Deirdřin soud”

Půda a prach

Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si uvědomíme, až když se po nějaké delší době vrátíme zpět do vlasti. Stačí si třeba vybavit na náš les, kde vlastně není možné přesně rozeznat, kdy začíná půda a kdy stromy. Kořeny zapuštěné do hlíny, hrabanka, mravenci, brouci, vše tvoří jeden nerozdělitelný svět. Naprší, půda se nasákne vodou a nabobtná, je sucho a pokožka vysychá. Na Kypru tahle živá pokožka chybí. Je tu jen prach, a pokud z něj na chvíli něco vyroste, pak se to zas v prach obrací.

Pokračovat “Půda a prach”