Sledování novoročního koncertu Vídeňské filharmonie patří ke koloritu snad všude na světě. Pokud se ale na koncert díváme v zemích vonících orientem, třeba na Kypru, jsou naše emoce v mnohém opravdu smíšené. Je těsně po Vánocích, které se tu slaví jinak, do města umístění plastoví sobi s palmami a mořským příbojem tvoří nevšední kombinaci a Santa Klaus na pláži vypadá prostě jinak než ladovské Vánoce. To vše je doprovázeno zimními západy slunce, kdy se obloha barví jako z pohádek tisíce a jedné noci.
Pokračovat “Buzuki a Vídeňská filharmonie”
Category: Kypr
Jak se pije v mediteránu
Dobře si pamatuji, jak jednou filosof Zdeněk Kratochvíl vyprávěl jednu z jeho mnohých a hlubokých pravd o řecké kultuře. Pravý Řek se nikdy neopije tak, že by nad sebou ztratil kontrolu, ale také by ideálně neměl být střízlivý.
Pokračovat “Jak se pije v mediteránu”
Zima v mediteránu
Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.
Pokračovat “Zima v mediteránu”
Podvědomí ulice
O čem si pořád povídáte? To byla otázka, na kterou jsem se chtěl optat starých mužů sedících již před šestou hodinou ranní v larnackých kavárnách, ulice byly ještě prázdné a vzduch byl chladný. Nikdy jsem se na to nezeptal.
Pokračovat “Podvědomí ulice”
Jižní cestou
Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”
Deirdřin soud
Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá Kyrénie, dnešní Girne, jedno z nejhezčích míst ve středomoří.
Pokračovat “Deirdřin soud”
Půda a prach
Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si uvědomíme, až když se po nějaké delší době vrátíme zpět do vlasti. Stačí si třeba vybavit na náš les, kde vlastně není možné přesně rozeznat, kdy začíná půda a kdy stromy. Kořeny zapuštěné do hlíny, hrabanka, mravenci, brouci, vše tvoří jeden nerozdělitelný svět. Naprší, půda se nasákne vodou a nabobtná, je sucho a pokožka vysychá. Na Kypru tahle živá pokožka chybí. Je tu jen prach, a pokud z něj na chvíli něco vyroste, pak se to zas v prach obrací.
Světlo září nad Stavrovouni
Během mého pobytu na Kypru mi bylo dopřáno poznat také mnoho nábožensky významných míst. Jedním z nich je klášter Stavrovouni, tyčící se jako dominanta nad larnackým zálivem. Stejně jako je tomu u mnišské republiky Athos i sem mají ženy vstup přísně zakázán.
Pokračovat “Světlo září nad Stavrovouni”