O trhu a trzích

Dodnes si vybavuji vzpomínky na první opravdový trh. Myslím, že to město se jmenovalo Bela Cerkva a leželo blízko hranic Srbska s Rumunskem. Kromě ovoce a zeleniny všech tvarů a barev tu místní babičky prodávaly také živá kuřata a další zvířata. To vše s takovou energií, že se jeden až bál na trh vkročit.
Pokračovat “O trhu a trzích”

Gyros, kebab, falafel…

První gyros, který jsem kdy ochutnal, byl ten, který se po revoluci dělal v masně na Pražské ulici v Příbrami, houska, vepřové maso naprosto odlišné chuti, bílá zálivka a zelí a já si ho tehdy tak zamiloval, že jsem si přál na oslavu svých narozenin celou tyč masa najednou.
Pokračovat “Gyros, kebab, falafel…”

Nedělní oběd

Každý národ má své zvyky, jejichž pevnost a důslednost se ukáže hned, jakmile jsou v ohrožení. Třeba jen tím, že jeden je v cizině a nemá šanci nevědomě praktikovat své kulturní náboženství. Pro Čechy to je například obligátní víkendový výlet do přírody, pro Italy zase nedělní rodinný oběd. Bez těchto svátků by víkend prostě nebyl víkendem.
Pokračovat “Nedělní oběd”

Jak se pije v mediteránu

Dobře si pamatuji, jak jednou filosof Zdeněk Kratochvíl vyprávěl jednu z jeho mnohých a hlubokých pravd o řecké kultuře. Pravý Řek se nikdy neopije tak, že by nad sebou ztratil kontrolu, ale také by ideálně neměl být střízlivý.
Pokračovat “Jak se pije v mediteránu”

Hledání sladkého života

Italský fenomén la dolce vita máme spojený se sluncem, mořem, ženami, dobrým jídlem a vůbec s emotivním a pudovým prožíváním skutečnosti, možná i s lehkou dětinskostí a radováním se z každé maličkosti. Málokdy si ale uvědomujeme, že se jedná také o přesné postupy, které je třeba dodržovat, abychom si život skutečně osladili.
Pokračovat “Hledání sladkého života”