Jižní cestou

Projet se a zažít místní dopravu přináší mnohdy více pochopení, než několik sociologických studií a tak i jako dlouhodobý účastník silničního provozu na Kypru jeden pochopí, jak moc se místní duše otiskly do způsobu jízdy a jak je místní doprava – byť se řídí podle stejných pravidel jako ta naše, naprosto jiná.
Pokračovat “Jižní cestou”

Deirdřin soud

Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor  turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá Kyrénie, dnešní Girne, jedno z nejhezčích míst ve středomoří.
Pokračovat “Deirdřin soud”

Vodopády Cunca Rami

Ani nevím, jak mám tenhle příběh uvést, snad, že to byl jeden z nejsilnějších příběhů v mém životě, ač se v něm nic dramatického neudálo. V některých ohledech se v něm zrcadlí duch Smutných tropů od francouzského antropologa Clauda Lévi-Strausse, duch setkání s něčím původním, nezkaženým západní kulturou. V jiných ohledech se v něm promítá první kontakt s deštným pralesem – či alespoň deštným lesem. Je to vyprávění z nejvýchodnějšího místa světa, kam jsem se dostal, z místa, jež Portugalci nazvali – dle bujné vegetace –  Flores a místní mu říkají Nusa Tenggara Timur.

Pokračovat “Vodopády Cunca Rami”

Půda a prach

Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si uvědomíme, až když se po nějaké delší době vrátíme zpět do vlasti. Stačí si třeba vybavit na náš les, kde vlastně není možné přesně rozeznat, kdy začíná půda a kdy stromy. Kořeny zapuštěné do hlíny, hrabanka, mravenci, brouci, vše tvoří jeden nerozdělitelný svět. Naprší, půda se nasákne vodou a nabobtná, je sucho a pokožka vysychá. Na Kypru tahle živá pokožka chybí. Je tu jen prach, a pokud z něj na chvíli něco vyroste, pak se to zas v prach obrací.

Pokračovat “Půda a prach”

Hledání sladkého života

Italský fenomén la dolce vita máme spojený se sluncem, mořem, ženami, dobrým jídlem a vůbec s emotivním a pudovým prožíváním skutečnosti, možná i s lehkou dětinskostí a radováním se z každé maličkosti. Málokdy si ale uvědomujeme, že se jedná také o přesné postupy, které je třeba dodržovat, abychom si život skutečně osladili.
Pokračovat “Hledání sladkého života”

Za hradby Pompejí

Ten příběh mi jako malému poprvé vyprávěla babička a zná ho asi každý. Město ležící pod Vesuvem bylo zasypáno léta páně 79 horkým popelem ze sopky, která se probudila po osmi stech letech spánku a kdo nestačil utéct, nalézá smrt pod bortícími se krovy budov v Pompejích, Herculaneu a dalších sídlech v okolí hory.

Pokračovat “Za hradby Pompejí”

Skalka volně zdolaná

Malé příběhy mají někdy velká srdce a mně někdy stačí málo, abych se cítil jak ten největší hrdina. Procházím skalním městem, ve stejném příběhu, který jsem tu už popisoval s houpací sítí, na batohu mám lezečky a až uvidím skalku, která se mi bude líbit, zkusím si ji jen tak na volno vylézt.
Pokračovat “Skalka volně zdolaná”