Irininy zahrady jsou ukryty v uličkách nad gotickým opatstvím Bellapais, na severních svazích hor turecké části Kypru. Pohoří se zde pomalu zvedá přímo z moře do vysokých a ostrých vápencových špiček a někde v dálce na horizontu je za dobrého počasí vidět Anatólie. Jen pár kilometrů odtud, na břehu moře, rozprostírá se starobylá […]
Ani nevím, jak mám tenhle příběh uvést, snad, že to byl jeden z nejsilnějších příběhů v mém životě, ač se v něm nic dramatického neudálo. V některých ohledech se v něm zrcadlí duch Smutných tropů od francouzského antropologa Clauda Lévi-Strausse, duch setkání s něčím původním, nezkaženým západní kulturou. V jiných ohledech se v něm promítá první kontakt s deštným […]
Po návratu z Kypru do české krajiny jednoho udiví, jak rozdílně působí naše půda od té vyprahlé krajiny východního středomoří, která si místy nezadá s polopouští – mluvíme li o ostrovním vnitrozemí. Běžně nevnímáme, že naše půda je živý organismus – tlustá živá vrstva – po které se pohybujeme. Takové věci si […]
V přehledu cestovatelských knížek, které mě ovlivnily, se na významném místě vyjímají dva soubory esejů od Stanislava Komárka: Zápisky z Orientu a Zápisky z Okcidentu. I po skoro deseti letech od jejich vydání nemají mnoho konkurence.
Italský fenomén la dolce vita máme spojený se sluncem, mořem, ženami, dobrým jídlem a vůbec s emotivním a pudovým prožíváním skutečnosti, možná i s lehkou dětinskostí a radováním se z každé maličkosti. Málokdy si ale uvědomujeme, že se jedná také o přesné postupy, které je třeba dodržovat, abychom si život skutečně osladili.
Během mého pobytu na Kypru mi bylo dopřáno poznat také mnoho nábožensky významných míst. Jedním z nich je klášter Stavrovouni, tyčící se jako dominanta nad larnackým zálivem. Stejně jako je tomu u mnišské republiky Athos i sem mají ženy vstup přísně zakázán.
Ten příběh mi jako malému poprvé vyprávěla babička a zná ho asi každý. Město ležící pod Vesuvem bylo zasypáno léta páně 79 horkým popelem ze sopky, která se probudila po osmi stech letech spánku a kdo nestačil utéct, nalézá smrt pod bortícími se krovy budov v Pompejích, Herculaneu a dalších sídlech […]
Stmívá se a z lesa se pomalu vypařuje celodenní déšť. Hledáme ubytování nebo nějaké místo, kde se dají rozložit stany. Všude ale mají plno nebo se nám zas něco nezdá. Až pak přijíždíme do vesničky Stratená ve Slovenském ráji.
Mohutný kráter indonéské sopky Rinjani (3726m) je vidět z daleka a poutá k sobě pozornost jak místních, pro které je výstup tradičně náboženskou poutí, tak mnohé turisty, které už znudilo polehávání na plážích Bali, Lomboku nebo Gilies.
Malé příběhy mají někdy velká srdce a mně někdy stačí málo, abych se cítil jak ten největší hrdina. Procházím skalním městem, ve stejném příběhu, který jsem tu už popisoval s houpací sítí, na batohu mám lezečky a až uvidím skalku, která se mi bude líbit, zkusím si ji jen tak na […]
