Amici di amici

kloboukdolu

Zavřu-li oči a pomyslím na mediterán, představím si tyrkysové moře a ucítím vůni piniových hájů. Na jazyku poválím bílé víno a zakousnu se do jednoho z mnoha oblíbených pokrmů. Krom vůní a pocitů se mi ale také vybaví příklady typického středomořského chování. A mezi ty nejkrystaličtější patří něco, čemu můžeme říkat třeba amici di amici, kamarádi kamarádů.

Chcete-li uspořádat veřejnou výstavu, musíte mít dobrý kontakt na radnici nebo známého, který má kamaráda, který tam pracuje. Potřebujete-li opravit auto, jdete za známým automechanikem, u kterého máte jistotu, že opravu skutečně provede. Pokud máte jako kamaráda majitele baru, pravděpodobně vám bude dávat slevu na pití nebo pití zdarma. Když má váš otec známého v nějaké instituci, možná tam nastoupíte po škole mnohem dříve, nežli ostatní absolventi a tak to je se vším a všude.

Zatímco u nás jsou známosti, díky nimž je něčeho dosahováno, nahlíženy jako selhání systému – naše společnost funguje na metafoře mechanického stroje, kde ideálem jsou co nejvíce odosobněné procesy  – a vyhrává ten, kdo podá nejlepší nabídku; v mediteránu, kde je společnost založena na mezilidských vztazích – a kde chybí metafora přesného společenského strojku  – jsou známosti naprosto přirozeně základní stavební cihlou celé společnosti. Vyhrát má ten, ke kterému mám nejblíže.

Vzpomínám si, jak jsme v jedné venkovské restauraci v jihoitalském regionu Cilento trávili asi dvacet minut před restaurací v rozhovoru s majitelem podniku, abychom zjistili kdo koho a přes koho zná.

Na Kypru je běžné přidávat do konverzace obrat „file mou“ příteli můj. A asi každý vám bude po chvíli přidávat za jméno přívlastek „mou“, třeba jako „Christos mou“. K tomu je tu běžné mít i své „kumparos“ přátele, kumpány, kamarády se kterými děláte neplechy a různé vylomeniny a kteří jsou vlastně na úrovni skoro rodiny.  Což je ostatně charakteristické snad pro celý mediterán. S blízkými kamarády se řeší a podniká naprosto vše a vazby jsou tu opravdu silné – pokud se ve Španělsku neozvete jeden týden nejlepšímu kamarádovi, bude si myslet, že se něco vážného stalo.

Stejně tak slovo mafia alespoň v mé interpretaci znamená „moji blízcí“, moje rodina a mafiánské praktiky nejsou ničím jiným, než násilným a organizovaným vymáháním kulturního vzorce amici di amici.

V běžném lidském životě se ovšem tento kulturní vzorec uplatňuje mnohem volněji a nenásilněji. Znamená to dělat si přátele a známé jak to jen jde. Mluvit s těmi a mluvit s tamtěmi. Na místě, kde v severní Evropě nastupuje soutěž, sociální mechanika a porovnávání parametrů, v mediteránu vládne kamarádství a známosti (o tom, že si jižané moc netykají s různými předpisy snad někdy jindy).

Jak už to bývá, někdy je to hnusné a jindy krásné. Když dostanete panáka od kamaráda – majitele baru – zdarma, budete celý koncept chválit a blahořečit pro lidskost. Jindy, když lukrativní místo, na které máte kvalifikaci, obsadí nějaké nedochůdče jen kvůli tomu, že jeho rodiče mají ty správné známé, budete to celé nenávidět.

V dalších momentech je celý systém směšný, jako když jdete koupit dřevo a někdo po vás chce, abyste v konverzaci zmínili jeho jméno, protože pak to prý dopadne lépe. Jindy je systém kamarádství použit k různým obchodním trikům. Jako když jeden Angličan získal během krátkého času kyperského kamaráda, který mu tvrdil, že je jeho nejlepší kamarád a že je součástí jeho rodiny, aby mu pak prodal nefunkční vrak lodi a zmizel někde v kyperském prachu.

A tak to jde v různých variantách donekonečna. Těžko přemýšlet nad tím, zdali je to tak správně či nikoliv. K mediteránu to prostě patří stejně jako olivy, víno nebo rajčata a šum piniových hájů.

                                                                                                                          říjen 2018

Leave a Reply