Amici di amici

Zavřu-li oči a pomyslím na mediterán, představím si tyrkysové moře a ucítím vůni piniových hájů. Na jazyku poválím bílé víno a zakousnu se do jednoho z mnoha oblíbených pokrmů. Krom vůní a pocitů se mi ale také vybaví příklady typického středomořského chování. A mezi ty nejkrystaličtější patří něco, čemu můžeme říkat třeba amici di amici, kamarádi kamarádů.
Pokračovat “Amici di amici”

Jak se pije v mediteránu

Dobře si pamatuji, jak jednou filosof Zdeněk Kratochvíl vyprávěl jednu z jeho mnohých a hlubokých pravd o řecké kultuře. Pravý Řek se nikdy neopije tak, že by nad sebou ztratil kontrolu, ale také by ideálně neměl být střízlivý.
Pokračovat “Jak se pije v mediteránu”

Krétskými roklemi

Neprošel jsem těmi největšími roklemi Kréty, ba spíše naopak, přesto musím říct, že zdejší rokle jsou pozoruhodný přírodní fenomén. Třeba když se v monumentální hradbě skal jistě půl kilometru vysoké objeví znenadání úzká puklina, která celou hradbu rozřízne od shora dolu. To se najednou ptám sám sebe, zdali nejsem na nějakém mnohem exotičtějším místě.
Pokračovat “Krétskými roklemi”

Corazón fee

Jedeme po rovné táhlé silnici, která je z obou stran lemována polopouští. Bílé pruhy namalované po krajích silnice určují náš směr na dlouho dopředu. V rádiu nám hraje reggaeton se španělskými texty typu: „ano, tak to mám ráda, jen víc, jen víc“. Na další stanici běží tklivá píseň o tom, jak muž nedostal. Jedno jaká stanice, pokaždé se ozve alespoň jednou pověstné španělské corazón. Od srdce tu jde všechno, a to i když jsme na konečku španělského území, na ostrově Fuerteventura.
Pokračovat “Corazón fee”

Vzpomínky na Afriku

Dnes nás čeká přejezd zpět z Fuerteventury na ostrov Lanzarote. Věci máme připravené už od včerejška a ráno je akorát nakládáme do auta. Nakonec se ještě ptáme majitelů, zdali si můžeme prohlédnout jejich muzeum. Dva týdne jsme bydleli v malém domečku na střeše větší rezidence, zařízené v africkém duchu s původním nábytkem a obrazy domorodých obyvatel. Nějak jsme ale ignorovali malou cedulku s nápisem muzeum a já si na ní vzpomněl až nyní. Majitelé – bratr a sestra – zrovna odjíždí do města, ale ochotně nám muzeum otvírají a celý náš zdejší příběh se začíná ukazovat v jiném světle.
Pokračovat “Vzpomínky na Afriku”

Lanzarote a Fuerteventura za zimních dnů

Letadlo nabralo směr Fes a dále na západ. Přelétáváme nad pohořím Atlas a jeho zasněženými vrcholky. Pak pevnina končí a letadlo vylétne nad nekončící plochu oceánu. Po chvíli pilot stáhne otáčky motoru a letadlo začne plachtit pomalu směrem ke Kanárským ostrovům.
Pokračovat “Lanzarote a Fuerteventura za zimních dnů”

El pueblo unido…

Už od rána se do města na kopci sjíždějí davy turistů z celého ostrova. Normálně prázdné ulice se začínají plnit lidmi, a muži v zelených vestách odkazují přijíždějící na pro tento účel vzniklá parkoviště. Začínají trhy, o kterých Lonely Planet píše, že jsou příliš turistické.
Pokračovat “El pueblo unido…”

Zima v mediteránu

Vzpomínám si na první setkání s mediteránní zimou. Netěsnícími okny proudil chladný vzduch dovnitř bytu a nebylo čím ho ohřát, všechno bylo vlhké a nic nešlo usušit. Jedinou záchranou bylo sluníčko, které má i přes zimu sílu, ale jakmile zajde, začne se všude rozlézat vlhká zima, před kterou se nebylo kam schovat.
Pokračovat “Zima v mediteránu”

Pršut, grappa a bezvýznamná dobra

Sjíždíme z náhorní plošiny ostrova Krk, nižší bujná vegetace se mění ve veliké stromy a  před námi se objevuje táhlé údolí lemované dvěma bílými kopci bez jakékoliv vegetace. Údolí, které končí otevřenou zátokou městečka Baška.
Pokračovat “Pršut, grappa a bezvýznamná dobra”